|
Dějiny kongregace
Kongregace sester Služebnic
Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté
vděčí za svůj počátek společensko-apoštolské
horlivosti zbožného křesťana, laika,
blahoslaveného Edmunda Bojanovského.
Osobní charisma, kterým Bůh zakladatele obdařil
je počátkem kongregace. Jeho citlivost k chudobě
vesnického lidu, a zvlášť k ubohým dětem a
zanedbaným nemocným způsobila, že hledal
možnosti řešení těchto problémů. Potřeby byly
veliké. S vírou v Boží Prozřetelnost neustával v
hledání finančních prostředků a především
obětavých duší, které by se ujaly práce mezi
dětmi a nemocnými. Venkovský domek prosté
vesničanky Františky Przewožnej v Podrzeczu v
blízkosti zakladatelova rodného Grabonogu na
území Velkoknížectví Poznaňského se stal prvním
útulkem pro ubohé, zanedbané a po epidemii
cholery opuštěné děti a tři zbožná děvčata
jejich prvními vychovatelkami.
Dne 3. května 1850 byl
otevřen první dům péče o dítě pod názvem „ochronka“
- „opatrovna“. O děti, které rodiče často
nechávali z důvodu výdělečné práce mimo dům,
celé dny samotné, se měly starat mladé vesnické
dívky, pocházející ze stejného prostředí, aby
děti nebyly ze svého přirozeného prostředí
vytrženy. Měly se snažit o udržování rodinných,
lidových a náboženských tradic a děti
připravovat pro jejich budoucí život na vesnici.
Bůh však měl s tímto nově
založeným společenstvím ještě větší plány a
Edmund Bojanowski, který byl tak citlivý v
rozeznávání jeho vůle, tyto plány uskutečnil.
Chtěl dětem zajistit vychovatelky, které jim
budou ochotny dát celou svou mateřskou lásku, a
které jim budou schopny předat také hluboce
prožívanou víru. Rozhodl se proto své malé
společenství změnit v kongregaci. Ve své velké
důvěře ji svěřil a zasvětil Panně Marii. Tak
vznikla kongregace sester Služebnic Nejsvětější
Panny Marie. Zpočátku bylo třeba překonat velké
potíže, nedůvěru, kterou toto dílo budilo. A
nemůžeme se tomu ani divit. V 19. století si
těžko kdo uměl představit, aby laik založil a
dokonce řídil ženské řeholní společenství.
|
|
Nebylo obvyklé, aby takové společenství nemělo
žádné finanční a majetkové zázemí (sestry si
měly na sebe a na svěřené děti vydělávat vlastní
prací, zvláště na statcích). Zarážející bylo i
to, že do kongregace byly přijímány mladé
vesnické dívky, mnohé z nich se teprve v
noviciátě učily číst a psát. Edmund Bojanowski
byl však přesvědčen, že se jedná o Boží dílo, a
proto se nevzdal. I když jej nedůvěra a
podezírání bolely, dál vysvětloval a
přesvědčoval s trpělivostí a taktem. Sám život a
práce sester nakonec všechny přesvědčily, že se
jedná o dílo dobré a prospěšné.
26. 8. 1856 byl v Jaśkowie otevřen vlastní
noviciát. Od té doby vznikalo stále větší
množství „opatroven“ a kongregace se rozšířila i
na území Galicie (jihovýchodní část Polska v té
době pod vládou Rakousko-uherska) a Slezska.
Zakladatel Edmund Bojanowski sám sestavil pro
svou kongregaci řeholi, potvrzenou v lednu 1866
arcibiskupem Mieczyslawem Ledochowskim. Její
hlavní myšlenkou byla služba venkovskému lidu,
vyplývající z lásky ke Kristu podle příkladu
Panny Marie - služebnice Páně. Charisma bl.
Edmunda se ukázalo nezvykle dynamickým. I přes
obtížné politické podmínky se kongregace
rozvinula do čtyřech samostatných řeholních
rodin působících v mnoha zemích. Boží
Prozřetelnost, které zakladatel tak důvěřoval,
bděla nad jeho dílem a dopřála mu v každé
situaci rozvoj pro dobro církve.
 |
Kongregace
Služebnic NPM byla v druhé polovině 19. století
v důsledku vnějších politických příčin rozdělena
na čtyři autonomní kongregace: Wielkopolskie,
Starowiejskie, Śląskie a Dębickie. V roce 1991
utvořily apoštolským stolcem potvrzenou
federaci.
O tom, kdy a za jakých okolností
se sestry Slezské Kongregace sester služebnic dostaly
na naše území se můžete dovědět v oddíle "Hierarchie - dějiny provincie"
|
|
Spiritualita