Dějiny

Dějiny kongregace

Kongregace sester Služebnic Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté vděčí za svůj počátek společensko-apoštolské horlivosti zbožného křesťana, laika, blahoslaveného Edmunda Bojanovského.

Osobní charisma, kterým Bůh zakladatele obdařil je počátkem kongregace. Jeho citlivost k chudobě vesnického lidu, a zvlášť k ubohým dětem a zanedbaným nemocným způsobila, že hledal možnosti řešení těchto problémů. Potřeby byly veliké. S vírou v Boží Prozřetelnost neustával v hledání finančních prostředků a především obětavých duší, které by se ujaly práce mezi dětmi a nemocnými. Venkovský domek prosté vesničanky Františky Przewožnej v Podrzeczu v blízkosti zakladatelova rodného Grabonogu na území Velkoknížectví Poznaňského se stal prvním útulkem pro ubohé, zanedbané a po epidemii cholery opuštěné děti a tři zbožná děvčata jejich prvními vychovatelkami.

Dne 3. května 1850 byl otevřen první dům péče o dítě pod názvem "ochronka" - "opatrovna". O děti, které rodiče často nechávali z důvodu výdělečné práce mimo dům, celé dny samotné, se měly starat mladé vesnické dívky, pocházející ze stejného prostředí, aby děti nebyly ze svého přirozeného prostředí vytrženy. Měly se snažit o udržování rodinných, lidových a náboženských tradic a děti připravovat pro jejich budoucí život na vesnici.

Bůh však měl s tímto nově založeným společenstvím ještě větší plány a Edmund Bojanowski, který byl tak citlivý v rozeznávání jeho vůle, tyto plány uskutečnil. Chtěl dětem zajistit vychovatelky, které jim budou ochotny dát celou svou mateřskou lásku, a které jim budou schopny předat také hluboce prožívanou víru. Rozhodl se proto své malé společenství změnit v kongregaci. Ve své velké důvěře ji svěřil a zasvětil Panně Marii. Tak vznikla kongregace sester Služebnic Nejsvětější Panny Marie. Zpočátku bylo třeba překonat velké potíže, nedůvěru, kterou toto dílo budilo. A nemůžeme se tomu ani divit. V 19. století si těžko kdo uměl představit, aby laik založil a dokonce řídil ženské řeholní společenství.

Nebylo obvyklé, aby takové společenství nemělo žádné finanční a majetkové zázemí (sestry si měly na sebe a na svěřené děti vydělávat vlastní prací, zvláště na statcích). Zarážející bylo i to, že do kongregace byly přijímány mladé vesnické dívky, mnohé z nich se teprve v noviciátě učily číst a psát. Edmund Bojanowski byl však přesvědčen, že se jedná o Boží dílo, a proto se nevzdal. I když jej nedůvěra a podezírání bolely, dál vysvětloval a přesvědčoval s trpělivostí a taktem. Sám život a práce sester nakonec všechny přesvědčily, že se jedná o dílo dobré a prospěšné.

26. 8. 1856 byl v Jaśkowie otevřen vlastní noviciát. Od té doby vznikalo stále větší množství "opatroven" a kongregace se rozšířila i na území Galicie (jihovýchodní část Polska v té době pod vládou Rakousko-uherska) a Slezska. Zakladatel Edmund Bojanowski sám sestavil pro svou kongregaci řeholi, potvrzenou v lednu 1866 arcibiskupem Mieczyslawem Ledochowskim. Její hlavní myšlenkou byla služba venkovskému lidu, vyplývající z lásky ke Kristu podle příkladu Panny Marie - služebnice Páně. Charisma bl. Edmunda se ukázalo nezvykle dynamickým. I přes obtížné politické podmínky se kongregace rozvinula do čtyřech samostatných řeholních rodin působících v mnoha zemích. Boží Prozřetelnost, které zakladatel tak důvěřoval, bděla nad jeho dílem a dopřála mu v každé situaci rozvoj pro dobro církve.

Kongregace Služebnic NPM byla v druhé polovině 19. století v důsledku vnějších politických příčin rozdělena na čtyři autonomní kongregace: Wielkopolskie, Starowiejskie, Śląskie a Dębickie. V roce 1991 utvořily apoštolským stolcem potvrzenou federaci.

O tom, kdy a za jakých okolností se sestry Slezské Kongregace sester služebnic dostaly na naše území se můžete dovědět v oddíle "dějiny provincie"